DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 04.12.2023 23:38:11 

Moje Fotogalerie

Básničky

Vítám Vás na moji osobní stránce "Přátelé a příroda kolem nás"
Nad Hudlice vyletělo hejno ptáků...

Děkuji za návštěvu... kraus.robert@seznam.cz

ROBERT

 Něco málo pro romantiky  
 
 
 
 
 
 Několik let uchovávám v šuplíku tyto básně,památku na ženu která mi je psala.Moji přátelé a kamarádi jí říkali Přeska,bohužel tragická událost ukončila  její životní pouť,jako vzpomínku na ní a taky jako inspiraci pro ty kteří milují,nebo jsou zamilováni je vkládám na tyto stránky.
 
 
 
 
 
Věčný plamen – Hádanka
    Zavři oči.
Podej mi ruku miláčku.
Cítíš jak mi bije srdce?
Cítíš totéž co já?
Zdá se mi to jenom?
Hoří ve mně věčný plamen?
Věřím že to tak může být
Miláčku.
Dívám se na tebe, když spíš.
Patříš ke mně.
Cítíš totéž co já?
Zdá se mi to jenom?
Nebo opravdu hoří věčný plamen ?
Vyslov mé jméno.
Slunce září skrze déšť.
Celý život tak osamělá.
A nyní jsi přišel,
Zmírnil moji bolest.
A já nechci ten pocit
Ztratit….
 
 
 
 
 
Opravdově ,bláznivě,hluboce
 
Budu Tvým snem,budu Tvým přáním,
budu Tvou fantazií.
Budu Tvojí nadějí,
budu tvojí láskou,
budu vším co potřebuješ.
Miluji Tě s každým
nadechnutím víc.
OPRAVDOVĚ,BLÁZNIVĚ,HLUBOCE
Budu silná,
protože počítám
s novým začátkem
s důvodem k životu,
s hlubším smyslem.
OPRAVDOVĚ,BLÁZNIVĚ,HLUBOCE
chci s tebou stát na hoře,
chci se s tebou koupat v moři,
chci navždy takto zůstat,
dokud se nezřítí moje nebe.
Až hvězdy zazáří na obloze,
vyslovím přání a pošlu ho do nebes.
A Tobě se bude chtít plakat slzy štěstí
pro všechnu rozkoš,jistotu,
Že jsme obklopeni útěchou a ochranou
v osamělých hodinách.Ty slzy tě pohltí.
OPRAVDOVĚ,BLÁZNIVĚ,HLUBOCE
Nevidíš to,miláčku!
Neměl bys zavírat oči,
protože se to nachází
přímo před tebou,
vše ,co potřebuješ se
určitě stane
OPRAVDOVĚ,BLÁZNIVĚ,HLUBOCE…
 
 
 
 
 
Zavírej předemnou
oči
-stejně mě uvidíš.
Zavírej předemnou
náruč-
-stejně mě ucítíš.
Zavírej předemnou
dveře-
-já stejně vcházím.
Zavírej předemnou
srdce,
stále tě mazlím.
Zavři si předemnou
všechno!
co chceš!
A jenom myšlenkou
mi všechno
znovu otevřeš….
 
 
 
 
 
 
 
Cestičkou vran a ptáků
chodil jsi často,
s kožíškem tmavým.
Říkals těm očím
krásné pravdy
a ony za to,
chtěly Tě mít rády.
Jen mráz to zavinil,
že v nich zemřel cit
a měl jsi brzo odvahu
tou cestou ptáků
nechodit.
A proto nejsou mě
oči falešné.
Naprosto jiné oči,
což asi dobře
nepochopíš.
Ptáci a lásky mají
jednu velkou vadu –
-jsou přelétavé… 
 
 
 
 
 
 
 
A kdyby
 
A kdyby mne
všichni opustili.
A opustili mne !
Ty se mnou zůstaneš,
můj milý.
Sám tolik poraněný
hlavu mou podepíráš.
Co ti dám za to,
žes i ty neodešel ?
(Miláčku víš,
 že nemám nic.)
Ale kdyby Tě
všichni opustili,
-a opustili Tě také!
Já s tebou zůstanu .
V Tebe plná ran
se skryji…
 
 
    
 
         

     

 

               

 

   

 
Až si mě vybavíš,
Složíš jak
Obrázek.
Podle očí, hlasu,
gest a poznávat
mě budeš
po paměti.
Přijď za mnou,
Třeba do oblaků.
Však nestav mě
zprudka na zem.
Abych se Ti
nezranila o motýly,
nebo se nepřevlékla
do ptáků,
jež ztratili kompas
hnízda.
Přijď za mnou,
přijď.
A já naučím Tě
vystýlat propast
hvězdami,
aby Ti nebylo smutno,
ani když budeš sám…

                                            

 

                                           

                                     A na závěr jedna moje

                                                    JSI

 

 

            Některé moje nové Básničky   

   co píše život... 

  

Když je mi úzko píši básně
v naději že zase bude krásně
bude krásně na zemi
lásku potkám zdá se mi
až uslyším tvého srdce volání
nabídnu ti své bez váhání 
 

Křehká jako kapka rosy na lístku
tenká jako nitka pavučiny babího léta
jemná jako první paprsek jarního sluníčka
vzácná jako oáza kdesi uprostřed Sahary
obchází nás těsně blízko
protíná naše cesty
jmenuje se láska

 

V srdci temnota,v duši samota
chybíš mi moc,každičkou noc
zeptám se naděje,kdy se na mě usměje
usměje se štěstí na poutníka
když nočním temnem hvězda bliká
budu si zase přát,mít komu lásku dát.

 

Ztrácím vše co jsem miloval
ztrácím vše v co jsem věřil
však neztrácím naději
naději v budoucnost
naději v lásku
vyléčit bolavé srdce
to přeji si v řece
v řece naděje,co mě zahřeje
posílí mé sebevědomí
zase budu kráčet jako dřív.

 

Posílám ti na dálku
polibek po vánku
po vánku co listí zvedá
a mě ani sníti nedá
ale až dnes půjdu spát
bude se mi o tobě zdát.

 

 Jen na chvíli zase obejmout
pohladit tvé jemné vlásky
jen na chvíli zase políbit
a dopřát si tvé něžné lásky

  

Až potkáš osud svůj
až hlas ti zašeptá stůj
potom udělej co v srdci cítíš
udělej co na rtech vidíš
nepropásntni svoji šanci
vždyť život nehraje jen k tanci

  

Vše co v našich myšlenkách dříme
na co nedosahnem a o čem sníme
pojí nás představy utkvělé
jsou naše činy jen nesmělé
získáváme to co nechceme
ztrácíme naději v to co si přejeme
kdo si z našimi osudy pohrává
proč život falešné karty rozdává

 

Doteky hebké doteky krásné,
dostal jsem polibek
tak skládám básně,
hezká je naděje,
hloupé je zklamání,
co se mi hlavou asi tak prohání...

 

 

Potemnělá depresivní

Na smetišti dějin pořád si připadám
nepotřebný pro svět každý večer uléhám
pesimismus ovládá mi čím dál víc
nenacházím života smyslu nenacházím nic
kam se poděla moje dobrá nálada
kde jsou moji kamarádi a lásky co jsem měl za mlada
stromy dozrají větrem se kácí
vyschlými koryty řek voda se ztrácí
nenávist s láskou v nepoměru se střídá
čeká mi snad jen samota smutek a bída ?



Pohádka


Krátká pohádka
zrcadlí se v lese studánka
příběhy naše píše
od hladiny měsíc odráží se tiše
v lesním tichu stromy zašumí
dozrají plody planých bobulí
dozrála i naše láska
trvala krátce ale byla krásná
pohádka končí
listy zapadají cestičky našich nadějí
snad jaro přijde brzy
a utře z očí slzy

Pozdrav

Posílám pozdrav do dáli
pohladím srdce zpovzdálí
krásnou kytičku na obrázku
ať ochrání naši lásku.

 

Vločky

Padají vločky bílé
píši psaní své milé
padají vločky lesklé
píši psaníčko hezké
zima se opět vrátila
bílou peřinou vše přikryla

 

 

 

Meteorit


Meteorit letí vesmírem
kus chladné hmoty mine naši zem
nedívej se milá na oblohu
není tam nic co patří pánu bohu
jsme jen malé zrnko vesmírné hmoty
nezůstanou po nás ani boty
ale dříve snad nežli se roz plynem
snad si ještě něco užijem

 

 

 

 

Get the Flash Player to see this player.

                                                                                            

ROBERT

Děkuji za návštěvu... kraus.robert@seznam.cz

1. 2.Vítejte v malebné krajině Křivoklátska,v Hudlicích.

A zase někdy na "shledanou" těší se Robert Kraus